Na konci školního roku jsme se za své velké studijní úsilí odměnili exkurzí do Českých Budějovic, kde jsme si v praxi ověřili některé své nabyté poznatky. Program vlastně kopíroval náš rozvrh. K rannímu autobusu se dostavili všichni, kteří se nebáli horkého letního dne a chtěli si něco užít.
Cesta autobusy byla pohodová. Po výstupu v Č. Budějovicích jsme zamířili k soutoku Vltavy a Malše, zmapovali jsme si oba vodní toky (vlastivěda). Pro zapamatování místa soutoku nám stačí si jen vybavit pohoupání na Dlouhé lávce. Vylézt na strom u Slepého ramena Malše v rámci rozcvičky byla pro nás maličkost.
Při vyběhnutí schodů na Černou věž se někteří z nás už (ale jen trochu) zadýchali. Odměnou nám byl nejen daleký výhled do všech světových stran, ale pohled shora na střechy, dvory, ulice a náměstí. Připomněli jsme si, že náměstí Přemysla Otakara II. má rozlohu přibližně 1 ha.
Při vyprávění paní "věžné"jsme se přenesli do let dávno minulých a snažili si představit život
na věži, kde se našlo místo nejen pro rodinu, ale i pro nezbytné zvířectvo (např. slepice a kozu).
Cestu dolů jsme zvládli s přehledem, i když vzhledem k příkrosti schodišť jsme si občas připadali jak na kolmém žebříku.
Po té jsme si to už namířili na Piaristické náměstí do Solnice na výstavu "Leonardo", kde jsme strávili skoro dvě hodiny. Zde už se mísila historie, biologie (anatomie člověka), výtvarná výchova, matematika (geometrická tělesa) a všelijaká další "záhadologie". Každý si mohl najít své, zabavit se dle libosti a hlavně si na vše sáhnout, manipulovat, stavět i přetvářet (třeba obraz Mony Lisy). Nakoukli jsme i do tajů fyzikálních jevů jako je kladka, pevnost samonosného mostu bez použití hřebíků, rozložení obrazu. Psaní jsme si zpestřili ve stylu da Vinciho, tedy zrcadlově a zprava doleva. Přeměřili jsme si, že naše výška odpovídá našemu rozpětí "křídel"(rukou). Ti, které unavily dojmy i tvůrčí činnost, měli možnost si odpočinout v prvním dřevěném tanku.
Dál nás čekal zasloužený oběd v blízkém hostinci U Tří sedláků, jehož historie sahá do dob koněspřežky. Jídlo (dle naší objednávky - kuřecí řízek a hranolky) bylo však čerstvé a výborné.
Nakonec jsme uhasili žízeň a vydali se zpět na autobus. Slíbenou zmrzlinu (či ledovou tříšť) zvládli už jen někteří. Ale protože den byl hodně horký, svlažili jsme si unavené nožky v Malši, při tom jsme pozorovali i rybičky. Pak už jen cesta domů autobusem.
A na závěr alespoň dva citáty Leonarda da Vinci pro naši i vaši inspiraci a pro povzbuzení:
,,Tak jako nepoužívané železo rezaví, stojatá voda zahnívá či v zimě zamrzá, tak mozek bez cvičení leniví."
Tak kamarádi, věřte tomu, že: "Ani jeden mladý člověk není tak nešikovný, aby nedospěl k úspěchu aspoň v jedné věci, když je vytrvalý."
S přáním krásných prázdnin se loučí se školním rokem páťáci s paní uč. Veselou