6.-7. červen 2019

              Výletu předcházela společná příprava - plánování programu, túry, orientace na mapě, vyhledávání autobusového spoje, nákup potravin, hromadění zavazadel včetně stanů a spacáků.

Na sraz v Českém Krumlově dorazili brzy ráno všichni včas a v plném počtu. Klubal se krásný slunečný den. Autobusem jsme se nechali odvézt do Kaplice. Před 8. hodinou ranní jsme již čekali před lékárnou, kde jsme zakoupili repelent - důležitá věc na naší výpravu ! Dál nás už čekala pěší osmikilometrová túra převážně kolem řeky Malše - lesem, loukami i všelijakou divočinou, ke konci chvíli i po silničkách. Úplně na závěr jsme překonali rozbahněný potok. Cesta nám i se zdoláním několika převýšení a krátkou zastávkou na svačinu trvala dvě a půl hodinky. Dorazili jsme právě včas, slunce už dost pálilo.

              Cestou jsme zjistili, že do kopce se jde nejlépe s písní na rtech. Čím rychlejší rytmus, tím svižnější tempo. Tak brzo nás na hradě nečekal ani pan správce.

Následovalo zbaštění zásob z domova, velmi zajímavé povídání pana správce o životě ve středověku (nejen o historii hradu, ale i o způsobu života a o hygienických zvyklostech). Dozvěděli jsme se, co měl na práci purkrabí, lovčí, děvečka či pacholek. Asi bychom s nimi neměnili, makali od úsvitu do setmění. Víme už, že v době míru přespávalo na hradě max. 20 lidí, ostatní měli svá obydlí a rodiny v podhradí. V době obléhání však hradby poskytovaly útočiště i poddaným. Poslední možností úniku byly tajné chodby, které směřovaly z hradu pryč.

       Následně zmoženi horkem jsme si na paloučku mezi dvěma branami postavili stany a odebrali se k řece Malši. Koupel byla velmi osvěžující, uplavané pantofle byly všímavými spolužačkami pochytány. Do řeky skočili všichni, největší otužilce bylo nutno po půl hodině vyhánět, neboť blížící se mračna hrozila bouřkou.

              Bouřka i déšť se nám ale zatím vyhnuly. Stačili jsme si zahrát zapomenuté hry - na krvavé koleno a na mrkanou. Vyhladovělí jsme se pustili do vaření kotlíkové bramboračky. Bylo třeba nejen oškrabat a nakrájet brambory a zeleninu, ale také rozdělat a udržovat oheň, postavit trojnožku, zavěsit kotlík a míchat polévku. Každý se zapojil dle svých sil. Výsledek někomu chutnal více, někomu méně. Kdo se nenasytil dostatečně polévkou, zahnal hlad opečeným buřtem, nebo zbylými zásobami z domova.

           Vše bylo skvěle načasované - slabá bouřka s vydatnějším čtvrthodinovým deštěm nás zastihla již s plnými bříšky. Ukryli jsme se ve stanech. Následoval půlhodinový slabší deštík. Každý stan trávil čas po svém - někdo to měl místo bobříka odvahy, jinde se hrály karty.

Déšť vzduch osvěžil, tak ještě do večerky byla hodinka na brouzdání po hradě, který byl v tuto dobu jen náš.

              Neděle začala u některých balením. Rozumnější nechali stan oschnout. Všichni se ale zapojili do mletí obilí ručním kamenným mlýnkem a následným pečením a pojídáním placek. Rozdělání a udržování ohně bylo samozřejmostí. Slunce zase pražilo a tak jsme uvítali, že se rodiče smluvili a přijeli si pro nás, tím nám ušetřili plánovanou pěší cestu na autobus.

A to důležité na závěr......

Děkujeme všem rodičům za spolupráci a skvělou koordinaci při chystání výletu a za pomoc s odvozem věcí a dětí na místa určení.

Děkujeme maminkám, které celou akci s námi skvěle zvládly a vytvořily na hradě spolehlivé zázemí.

Děkujeme také všem, kteří si o nás dělali starost během bouřky a přívalového deště, možná tím od nás živly odehnali.

Děkujeme sdružení Hrady na Malši za možnost užít si pobyt na hradě i přes noc a  panu Radku Kocandovi za program a čas, který nám věnoval.

Ahoj Vaši páťáci s Veselou učitelkou